Každý si to urcite nekdy prožil.Jste sami,nikdo není ani v téhle místnosti ani v tamté,s kamarády jste se pohádaly, přítel/přítelkyně si našli jiného a vy jste úplně sami.Litujete všecho co jste udělal i neudělal ,ale už je pozdě a vzpomínate jenom na ty hezké okamžiky co jste prožil/a .Ale samota k životu prostě patří.Tady je příběh jednoho kluka co sem našla na internetu tak si ho přečtěte :
Sedim tu tedka uplně sám,nikdo tu neni,neni v téhle místnosti,neni v tamté,neni ani v mim životě a nevím kde bych ho měl hledat.Člověka nejlépe spříňenou duši,nějakou holčinu co by mě milovala a já miloval jí.Spřízněnou duši co by byla semnou vy chvílích dobrých i zlích,ve chvílích kdy mi je těžko.Tak moc ji potřebuju a nevím kde ji hledat a když už jí najdu a myslím si,že je to ona a začínám jí důvěřovat,i moje srdce se ji naprosto oddá tak se něco pokazí.Vždycky se něco pokazí a já nikdy nepřídu na to co,ikdyž hodně myšlenek se mi hodí hlavou,sou to o mě jakej sem a proč tokovej sem.Rozdvojená osobnost,kde se jedna půlka umí odvázat,dělat uplně šílený věci,se všema se kamarádit a seznámit,bavit se s nima,rozesmát je,prostě dělat věci,který normální člověk nedělá.Možná si někteří z vás řeknou,že jsem šílenej a nemam to v hlavě v pořádku ale jiní si zase můžou říct,že tenhle kluk je děsně v pohodě ale nevědí,že má taky jinou,právě tu druhou část sebe,která je moc smutná,chová se jako by jí bylo všechno jedno,která má v hlavě děsnej chaos a nezvládá dnešní svět.Nebaví se a ani se nechce bavit.Nechce se ani seznamovat,protože se bojí a je prostě takovej.Má strach a možná se i stydí a odsoudí situaci dřív než nastane,je to tajemnej člověk co jen tak kouká na hvězdy,romantik co si představuje nemožné,ikdyž mu ostatní říkají,že tohle pujde když jen on sám bude chtít ale on je tak sedřenej těma skutkama co ho potali,že v hlavě má jenom myšlenku nikoho neotravovat,nic po nikom nechtít.Žít si svůj vlasní život v iluzích.Ve světě černym co nemá nikde konec,ve světě kde ho nikdo nechápe a mnohdy ani pochopit nechce.Ikdyž by rád aby ho něko pochopil,bojí se trpí tím a modlí se aby to jednou bylo v pohodě.A tohla rozdvojená osobnost spolu bojuje ale ta lepší,zábavnější mnohdy prohraje.Ikdyž jeden čas tomu tak nebývalo a mělo to krásnej,veselej spád,ktrej končil právě tou druhou horší polovinou.
Je jinej než se zdá a nikdo ho tak dobře nepozná ani kdyby chtěl ikdyž je jeho veselejší půlka přístupná všem,upřímná všem a taky oddaná,tak se v zápětí přemění v tu smutnou,samotnou část svého já.Věci musí být v rovině a tak tomu je všude jako třeba černá a býlá nebo pravda a lež,zlo a dobro a mnoho jinejch věcí,který musí bejt v rovnováze.Říká se,že všechno zlé je k něčemu dobré a taky se říká,že abys si na stoprocent vychutnal výhru musíš několikrát prohrát.Nebo aby ses ze srdce zasmál a měl si dobrý pocit v podobě dobré nálady musíš taky nejdenou plakat.Člověk se mění podle skutků co provede,podle situací,který prožije,podle okamžiků co ztráví a podle toho čim si prošel.Někdo si projde růžovim sadem jinej se musí probojovat až nakonece a mnohdy to trvá několik let,někdo se snaží ze všech sil aby se dostal na onen růžový sad,aby se měl podle svích představ,aby dosáhl svého cíle nebo aby jen tak zlepšoval svím lidem okolo náladu,aby jim pomáhal.Je spousta věcí pro,který se dá žít a je i spousta věcí pro které se dá i umřít . . .